O mně
Jsem chodec a povaleč.
Zpívám, hraju na ukulele, fotím, blbnu, píšu deníčky. A co dál?
Narodila jsem se jako zbrklé a nepozorné děcko, co chce všechno honem, všechno hrr, bez rozmýšlení a všechno je mu vlastně jedno. To muselo jednoho dne neodvratně vést k dobrodružství. Nebo taky k průšvihu. Naštěstí pro mě to byla ta první možnost.
Cestovatel

Když říkám, že je mi všechno jedno, není to tak docela pravda. Co se týče cestování, je jedna věc, na kterou opravdu dbám. Dostatek jídla. Tenhle úkol beru naprosto vážně a jsem kvůli tomu ochotná táhnout na zádech spoustu kilo navíc. Je to důvod, proč se ke mně ostatní rádi přidávají. Nikdy se nestane, že by po ruce nebyla nějaká ta dobrota a večer plný ešus vynikající polní speciality.
Začalo to pozvolna. S Eliškou jsme vyrazily na Jižní Moravu. Noci jsme tenkrát trávily ve stanu vybáté z každého závanu větru, ale nějak se začít musí. Časem jsme se nebojácně dostaly i do zahraničí. Na cestě nás poznáte podle ukulele zavěšeného na batohu a široko daleko se rozléhajících neutichajících popěvků.
S Eliškou jsem na punk prostopovala Itálii. Vydala se na trek z Albánie zpět do ČR, ten sice bohužel zůstal nedokončen, ale namísto toho jsem se vrhla za první levnou letenkou a s lehce nedostatečnou výbavou, hodně nedostatečnou peněženkou a spoustou jídla na zádech jsem vyrazila na jarní Island. Byla tam zima.
Objevila jsem kouzlo cestování sólo a vydala se na korsickou GR20. Tam jsem sice měla jeden problém za druhým, ale nakonec jsem ji úspěšně dokončila. Po studiích v Číně a koronavirové pauze jsem se vydala na své zatím největší dobrodružství a strávila tři měsíce v Kyrgyzstánu.

Chůze ale není jediný typ cestování, který si mě získal. Už před řadou let jsem se nechala uhranout krásnou překrásnou plachetnicí La Grace. Tam jsem strávila pěkných pár týdnů, ať už na pohodové plavbě či při nemilosrdném závodění.
Mezitím jsem na FF UK vystudovala sinologii, což se neodmyslitelně pojí s cestou, studiem a životem v Číně. Tam jsem strávila celkem rok a půl. Nebýt koronaviru, který mě odtamtud v roce 2020 vyhnal, byla bych tam ještě o chvilku déle.
Pracující
Po mém dost uspěchaném a nečekaném návratu z ČLR mě přivítala přátelská náruč cestovatelského obchůdku Pod 7 kilo, kde najdete všechno, co potřebujete, aby Váš batoh nebyl tak těžký, jako bývá ten můj. Mě potkáte obvykle za pokladnou. Nebo na fotkách a sociálních sítích. Nacpu se úplně všude. Na Pod 7 kilo blogu také najdete pár mých článků: o La Grace, o Korsice, kam v Česku vyrazit na trek a další.
Doufám, že Vás moje stránky budou bavit a samozřejmě budu ráda, když se podívate i na můj Instagram nebo Shutterstock.
Můžeme se domluvit i na nějaké spolupráci. Kontakt zde.